5. týden, více jak měsíc na cestě..

Neuvěřitelné, ale jsme opravdu stále západně od Melbourne. Dokonce skoro u hranic s Jižní Austrálií.

Pobřežím hned pod Melbourne, oblastí surfařského ráje v okolí Torquay, jsme plánovali pomalu projíždět a prosurfovávat se postupně k západu. Ale zase změna. 23. Až 27.2 jsme se téměř nehnuli z místa. Potkali jsme totiž Cookieho. Pravděpodobně jediný aktivní surfař se 4mi umělými klouby na světě. Obě kyčle a kolena. Při ranním surfování za rozbřesku zjistil, že jsem ortoped a nastěhoval si nás k sobě domů. 65 let, přítelkyni má na Filipínách, kde tráví 4 měsíce v roce. Další 4 u moře pod Melbourne, kde žijí jeho dvě dcery s vnoučaty. Další 4 měsíce přejíždí ve své přestavěné sanitce do oblasti Sydney, kde má kámoše a zpět. A ještě čeká na endoprotézu ramene. Vykládal mi o svých rehabilitačních tricích. Vše poznačené, pacienti v Elpisu budou čučet. Poslední operaci měl před 2mi lety- TEP obou kolen zároveň. Za 4 měsíce už surfoval. Když chce hlava, tělo též.

S dobrým surfováním se to má tak, že člověk předně někam dojede. 1 den se rozkoukává, objíždí surfshopy- vyptává se kde a jak, seznamuje s lokály. A pak ví. 7h ráno. Dle instrukcí za mostem druhé parkoviště vpravo. Ještě tma, prší, fouká, nikde nikdo. Jen pár ztracených ranních běžců. První odbočka- druhá.. A tam to začíná. 10 aut, černé stíny soukající se do neoprénu napříč věkem a pohlavím. A za dunou- glassy, clean- vítr  z pevniny tak jak má, vlny krásné, jako malované. Za 1,5 h se točí vítr, takže Pítr- hurry, hurry. A za 1h a 20 minut bum. Foukne na tvář z jiné strany, během chvilky vlny mění tvar a ztrácí ostré, hladké obrysy.. Nejvyšší čas na snídani a kávu..

„Surf at morning and than cafe and breakfest.“- Cookieho recept jak se udržet fit.

A pak jsme ještě narazili na Rosse- majitele Rasta surf shopu. Koupili parádní tréninkové prkno a neoprén Zuzce. Během prvního použití nicméně Maty předvedl nesporný talent a už jezdí ve stoje též!!! „Mami, koukni jak se to dělá!“ Teď ho ještě naučit plavat a máme vyhráno.

28.2, s Cookieho a Rossovým požehnáním, opět na cestě. Proslulá The Great Ocean Road a 12 Apoštolů. A mraky turistů. A Cape Otway a mraky koal.

Jedno z australských NEJ ikonických míst- po opeře v Sydney a Velkém bariérovém útesu- sousoší mohutných věží odlomených z pevniny, trčící desítky metrů nad hladinu moře, se dříve jmenovalo „Svině a selata“.  S rostoucím přísunem turistů, se ale někdo chytrý zamyslel a přišel s atraktivnějšími „Dvanácti apoštoly“.

Celá tato část pevniny- Od Portlandu po Melbourne -je známá jako Shipwreck coast. V 19. Století opravdový hřbitov lodí a lidí. Nestálé počasí, velké vlny a časté bouře, skalnaté pobřeží, omezené technické a navigační vybavení lodí. Pláže se jmenují často právě po vracích. Na informačních tabulích čteme jednotlivé příběhy- každá na román. Přeživší museli na cestě do civilizace překonávat velké vzdálenosti téměř neprůchodným vnitrozemím. Často to dokázali jen s pomocí Aboridžinců.

Zajímavá postava australské historie je William Buckley. Anglický trestanec, který ve 23 letech utekl z kolonie a po cestě se přidal k aboridžinskému kmeni právě v blízkosti Torquay. Po 35ti letech, v polovině 19.století nevydržel, a vrátil se mezi své. A stihl to ještě dotáhnout na Tasmánského senátora. Hodně poznatků a detailů o životě původních obyvatel pochází právě od něho.

Nyní Portland, místo prvního osídlení státu Victorie. Malé městečko s velkým přístavem a obrovskou hliníkárnou. „Jak celulózka v Paskově“. Cítíme se tu jako doma. Ještě pár dní surfování po okolí a slavnostní přejezd do South Australia, vstříc aboridžinské historii ( Victoriáni je všechny vyhladili velice rychle, památek zůstalo minimálně) a Couchsurfingu v Adeleide. Doufám, že Natalia Imbruglia bude mít volno..

a takhle nás vidí Maty..

Cookie

Ross

nový přírůstek..

výjled z Great ocean Road

mami, snídani please..po probuzení nad pláží..

Yohanna beach

Wreck Beach.. nádhera

u 12-ti apoštolů

Portland

běžci č.1

běžci č.2

před

a

po 

spokojený Peťka..

Matyho selfíčko..

ha!!