4.týden

Tak zase u moře. Hory jsme opustili 23.února.  

A zase o pár dní později než bylo v plánu. Ještěže máme tolik času.

Udělat si ho, to byla největší dřina. Ostatní si už za peníze totiž pořídit lze.

A před tím se rozhodnout a vystoupit z poklidného proudu s předvídatelným průběhem . Ještěže jsme na to byli dva.

Několikadenní zpoždění jsme nabrali  v Mt. Bufallo National Park. Původně jednodenní zastávka se natáhla o tři nádherné dny kempování u Cataniho jezera v nadmořské výšce 13OO metrů. V Lonely Planet jen letmá zmínka na pár řádků- Family ski resort. Ale že jde o druhý nejstarší národní park ve Victorii, že se skládá z obrovských kamenů – seskupených do roztodivných tvarů- jako The Monolith, The Leviatan, The Cathedral, nebo naopak zborcených do údolí- 300 metrová jeskyně, tzv. Underground River. Maty si zase dal pár procházek- jednu dvou, další 4 hodinovou. A pořád běhal z kopce s rukama v kapsách.. Nevím po kom to má.

Jedno staré přísloví praví: Chlapec, který nepláče, se nemůže stát mužem. Stařec, který se nesměje, je hlupákem.

Teď už ruce z kapes při seběhu vyndává.

Po měsíci cestování a téměř dvou a půl tisíce najetých kilometrů, konečně západně od Melbournského letiště. Městečko Barwon Heads. Do testosteronového pekla- Torquay (30 km po pobřeží západně) – jsme neměli odvahu vstoupit přímo. Až včera, na Zuzčinu surfařskou lekci. Ale už jsme zase zpět. Dokonce trošku východněji- Ocean Grove, kde má zase surfařskou lekci Maty v sobotu. A pak? Slavná Ocean Road s 12ti apoštoly.  A dál na západ.. 

Snad..

pralesní život

Mt. Bogong

výhled na Alpine National Park

outdoorové palačinky

horolezení v Mt. Bufallo NP

Mt. Hump dobyt

The Monolith..vzdušné..

dnes a před 122 lety :)

kolik klokanů vidíš..

wombat

possum

vodní živly nás ovládly..

happy beachboys..