Naše cesta k protinožcům..: 6.týden.. neboli měsíc a půl již

Stručná fakta: Už 1,5 měsíce na cestě, najeto 4000 km. Nálada v týmu výborná, Rémy spolupracuje. Maty už anglicky umí: Good morning, Please, Thank you, No worries mate, Egg on toast. U „Haus it hanging?“- musíme ještě zlepšit načasování.

Čímž pádem jsme načali druhou polovinu nebo druhou třetinu našeho výletu. Což nevíme jistě. My se to ale dozvíme! Začátkem dubna, po březnovém „Velkém ščotu“- měsíčním součtem výdajů za březen. (Aboš by koukal jaké vedeme kolonky). Měsíc únor byl mírně nad naše očekávání. Hodně počátečních investic- internet, kempovací věci atd. Březnem bychom měli zahladit finanční únorové trhliny. Uvidíme. (Já sám mimochodem též ve druhé polovině, ale doufám ve dvě třetiny!! Děkuji za přání těm, co si vzpomněli. A ti, co ne-nic se neděje, po návratu to napraví patřičně hodnotný dar.)

Nyní kousek před Adeleide, pobřežní městečko Middleton (zatím bez Pippy). Od posledního blogu jsme se moc nevzdálili od pobřeží, nicméně KONEČNĚ Jižní Austrálie! A o půl hodiny blíž dom. (časový posun už jen 9,5 hodiny)

Po několika dnech ráchání ve vlnách u Portlandu jsme svlékli neopreny, schovali surfy, navlíkli rukavice a vzali do ruky lopaty. U Jimmyho na farmě. Další Work away v městečku Kingston SE. Tedy za ním. Jimmy Parker má pozemek cca 10 x 15 km a na něm 1300 ovcí a 100 krav. A několik alpak (něco jako lam). Vše na maso, ovce na vlnu a maso a nás na práci a zábavu. Naháněli jsme ovce na čtyřkolkách, uklízeli zapomenutý kovošrot, čistili a betonovali krmítka pro krávy. V 8 budíček ,v 9 v terénu, oběd sendvič, žádný zdržování! Odpoledne zas. 4 noci, 3 dny práce nám narušily náš poflakovací stereotyp, nicméně ku prospěchu věci. A útrata za den třikrát nula dolarů!! Maty řídil: Motorku, Traktor, Bagr. Jezdil: na čtyřkolce, korbě nákladního auta, nákladním přívěsu s popelnicemi..

13.3 jsme omyli zaschlý beton, navlíkli šortky a žabky a natočili Rémyho. A rovnou mu upustili gumy na 15 kPa a vyrazili do písku pouštět draka. Coorong national park u ústí řeky Murray. Té, kterou jsme znali jako horský potok z Australských Alp, se za pár týdnů pořádně změnila. Tok veletok, jehož ústí do oceánu tvoří soustavu lagun, jezer, písečných dun, ostrovů. Ryby, pelikáni, emu kam se podíváš.

Země medem a strdím oplývající- vždy obydlená jest. Kmen Ngarrindjerri tady žil už před 40ti tisíci lety! Ale za posledních 200 skoro vymizel. Temná minulost bílého osídlování Austrálie.

Mírně zaprášeným Aboridžinským muzeem nás provedl starý pán. Museli jsme ho vytáhnout z jeho domečku, ale nelitovali jsme. Vyklubal se z něho opravdový Ngarrindjerii. 70 let, První „black fellow“ u Australského námořnictva. Potápěč specialista. Bojoval ve Vietnamu a na Borneu.

Věděli jste, že: Aboridžinci dostali volební právo a status rovnocenných občanů až v roce 1967?

Že od roku do 1901, kdy vznikla Australská federace vymaněním z britské správy, až do konce 70tých let uplatňovala vláda Austrálie politiku tvrdého apartheidu? Že Aboridžinci měli omezená vlastnická práva, a třeba ke vstupu do armády mladíkům nedávali souhlas rodiče, ale „územní správce“?

Že rodiny Aboridžinců neměli právo na těla svých zesnulých? Byla žádána pro vědecké účely, tedy rozprodávala se po světě. Do roku 1967?!

Skoro 70 let. Tři generace potácení se od ničeho k ničemu. Rozpad hodnot, vzájemných kontaktů a vazeb ke své kultuře. V nynějším ovzduší politické korektnosti je určitá vůle k nápravě ze strany „bílé vlády“. Jestli ale není pozdě. Za posledních 10 let umřelo 95% „elderly Ngarrindjerri“. „Náš správce“ sice vypráví, ukazuje. Své 2 vnuky učí starý jazyk.

Zítra k Adeleide do National Aboridginal Museum, pak Flinders Ranges- několik stovek kilometrů ve vnitrozemí, trošku si ošahat „Real Australia“- neboli „Kde nic tu nic“. Hlavně dost vody a benzínu. Kanystry už máme koupené.