Naše cesta k protinožcům..: 7. týden..58 dní na cestě

15.3 jsme opět a zase opustili vlny a delfíny a rejnoky a zamířili do vnitrozemí. Tentokrát pořádně. Trošku si ochytat „Red Heart of Australia“. Neboli česky „Hicanic“.

Jedna noc couchsurfingu u Jamese v ospalém městečku Seaford, cca 35 km před Adelaide. Dříve naivní, 27mi letý bakalář forenzní chemie. Leč pracující jako skladník v takovém australském OBI. Zasnoubený a čerstvě opuštěný. Sám s velkým barákem a ještě větší hypotékou. Nicméně kluk je to chytrý a z chyb se učící. Dům pronajme sestře a na podzim odjíždí rok cestovat. Stopem z Pekingu do Vladivostoku, vlakem do Evropy. A možná i za námi do Irska. Australský sociální systém je vůbec zajímavý. Po sedmi letech kontinuálního pracovního úvazku máte dvě možnosti. Dát výpověď a zaměstnavatel vám musí vyplatit tříměsíční plat, nebo vydržet další tři roky a tříměsíční plat máte i s volnem. James dokončí sedmý rok na podzim a má na letenky. Plat je tu cca 3x tak větší než u nás- asi?!. (Vyšší OBI skladník má cca 2500 austr. dolarů- na naše krát dvacet)

Adelaide, hlavní město státu Jižní Austrálie, něco přes 1 milión obyvatel, s velkou univerzitou, kde učil legendární polárník Mawson a centrálním tržištěm. Central Market a k tomu přilehlý China Town. Veliká to událost a radost pro část naší výpravy! Co může být krásnější, než radostné dopoledne na krytém, chladivém místě, obklopen vůní čerstvé máty a všelijakých koření, chutí smradlavých sýrů, domácích jogurtů, olivového oleje, tvary roztodivných mořských potvor a domácích šunek velikosti kola od traktoru. Vedle tohoto zážitku jsou Jihoaustralské muzeum, Národní Aboridžinské centrum Tandanya a West Terrace Cemetery z roku 1837 se 150 tisíci stálými rezidenty – jako Rypouš sloní vedle Íránských půlčíků.

17.3 St Patrick´s Day a my parkujeme na nocleh v Dublinu. To se může stát jenom nám. Nocleh jsme nakonec našli na zahradě u Donny a Jasona o pár kilometrů dál. Na břehu zálivu Sv. Vincenta. Pokrývače Jasona jsme vyrušili se stylovým zeleným pivem v levici a zelenou Donnou po pravici (zatím zelenou jen tričkem). Zotavoval se po pracovním úrazu pomocí tzv. „Seachange“. Indický oceán za Jižní. Vyměnil dům v Perthu za dům u moře v Thomas Beach u Adelaide. Začali jsme dotazem na nejbližší kemp a skončili po půlnoci u kazety Davida Bowieho z naší vybrané autokolekce.

18.3 ráno na vystřízlivění „crabbing“- brouzdání za odlivu mořem a hledání krabů v písku následovaný rekordním přejezdem- 426 km, do Flinders Ranges , kempu v osadě Wilpena Pound. S bazénem. S BAZÉNEM!!! Ó jaká to další sláva převeliká, nebe a hvězd se dotýkající pro další část naší výpravy. Flinders Ranges, 300 km ve vnitrozemí, prastaré horské pásmo, dříve vysoké jak Himaláj, nyní kolem 1000 metrů nad mořem. Gigantický rozeklaný hřeben táhnoucí se placatou pustinou. Těla dvou hadů, sestoupivších z hvězd, obtočivších rokující stařešiny aboridžinského kmene Andamathyana před tisíci a tisíci lety, a zkamenivších na znamení souhlasu s nimi, vytváříce tak tedy Wilpeda Pound- ohradu velikou 80 km čtverečních. Hlavou jeden z nich spočinul výše- St. Mary‘s Peak (1200mnm). Howgh, domluvil jsem.

Přijeli jsme akorát dva dny před Feral control day. Den střílení přemnožených lišek a koček a psů z vrtulníků jedenkrát za měsíc, kdy je zakázaný vstup všude. Ale stihli jsme toho ještě dost na 37 stupňů ve stínu.

Končí asfalt, horizont se narovnává do nekonečna, mraky mizí, hvězdy sestupují níže. Skoro až nad hlavu, jen si šáhnout. Hrůza otravných much s budíčkem v 8:15 a večerkou 19:45 přesně! Upouštíme gumy, tempomat na 8O km/h, volant na „rovně“, kazeťák na Hot Chocolate´s Hottest Hits. Místopisné cedule s názvy jako Pitchi Ritchi Pass a Curdimurka jsou takovou tečkou nad i a dobarvují sytou barvou kontury neskutečna. Ještě jedna noc u opuštěného měděného dolu na hranici parku a pouště. 17 km od nejbližšího lidského obydlí cestou necestou.

Najíždíme na slavnou Oodnadatta outback track. Kolem Lake Eyre- největšího jezera Austrálie a šestého na světě. Z větší části placatá vyschlá slaná plocha, místo rychlostních pozemních testů.

A dnes Coober Pedy s asfaltem- hlavní opálové město světa. Jedno z nejvíce nehostinných míst vůbec. Letní teploty 50 stupňů, noční i pod nulou. Raději zde staví domy pod zemí. I hotely. My omrkli dokonce i podzemní kemp, ale nakonec zamířili do domečku nad zemí, zapnuli klimatizaci na max a pračku a televizi a po pěti dnech se rozplácli do postele.

Zítra již po asfaltu zpět na jih, za pár dní snad u moře, a pak podél pobřeží do Západní Austrálie.