Naše cesta k protinožcům..: 10.týden

„Do You like this desert coast?“ Zeptal se nás jeden chlapík na pláži po tradičním seznamovacím kolovrátku: odkudjstekamjedetelíbíseVámAustrálie..

“Pusté pobřeží.” Lépe bych to neřekl. Západní část Jižní Austrálie je jak tapenáda výrazné chuti. Pro někoho možná až příliš výrazné..

Divoký příboj Jižního oceánu, veliké útesy, bělostné písčité pláže, pusté planiny s keři a občas nějakým pokřiveným stromečkem. Klokani, žraloci, mravenci, komáři. A jen občas nějaký ten člověk. Městečka mají maximálně několik tisíc, častěji stovek obyvatel a vzdálenosti mezi nimi měříme na stovky ujetých kilometrů. Jednotřídky, děti s vyučováním přes vysílačky- jako ze Skippyho. Lékařský servis zajišťují RFDS- Royal Flying Doctors Service. Cesta je pravidelně rozšířená a rozprouškovaná na přistávací dráhu. Včera jsme si povídali s údržbářem, který před šesti měsíci spadl ze žebříku a zlomil si tři bederní obratle. Sanitka ho dovezla do nemocnice v malém městě, 3 dny foukalo a Rozevlátí doktoři nemůžou od určité síly větru létat s páteřními zraněními. Čekal 3 dny ve vakuových dlahách.

Od Wayna a jeho přítelkyně Vicky ze Streaky Bay jsme odrazili 2.4 a nechali za sebou hromadu poštípaného dřeva před domem, jednu vykopanou díru pod kadibudkou a kotel fantastického Zuzka-guláše v ledničce. Na oplátku nám sedí v autě Justin- španělský kuchař z Madridu. Justin (španělsky “Chustyn”) cestuje po světě tři roky. Začal v Londýně, kde se od umývače nádobí po roce vypracoval na jednoho z “Chef”- kuchařů v hotelu Hilton. Po dalším roce se zbalil a přes Asii dorazil do Austrálie. (“And Chustyn, why did you leave London and such a career in Hilton already after 1 year?” “I was bored Pítr, it was too much boring for me”) U Wayna strávil na workaway necelých deset dní a jednu večeři nám servíroval fantastickou paellu.

Justina jsme vysadili na dalšího stopa v Ceduně, posledním městě před slavnou Nullarbor plain (Bezstromou plání). Přes tisíc kilometrů cesty skoro bez zatáček- nejdelší rovný úsek asfaltu v Austrálii v délce 143 km je její součástí. 480 km ze Ceduny na hranici Jižní a Západní Austrálie, a pak 720 km do Norsemanu, prvního městečka na druhé straně.

My po 100 km zatočili doleva na Cactus beach. Tři nejslavnější vlny celé Austrálie a všechny na jedné pláži. Cactus, Castles, Caves. Řekněte si je pomalu se zavřenýma očima.. Klidně několikrát za sebou..Cítíte to teplo v útrobách, mírný tlak za víčky a lehounkou závrať? Jako když zahlédnete něco krásného z veliké výšky? Léčivé účinky se dostaví až častým opakováním. Jako panák slivovice.

A pak 4.4. už Nullarbor v plné parádě. Maty s volnějším režimem a pohádkami v netbooku, my s očima na šťopkách pozorujeme orly klovající do těl sražených klokanů. “Helehele Peťko koukni!!! CoCo? Další mrtvola? Ne,ne koukni na tachometr-9000 km najeto TEĎ!!!” Hurá.. A to vše na Velikonoční pondělí, léta páně 6.4.2015 v 11:45h , sedumdesátý druhý den naší cesty.

Co se stane, když na Nullarbor plain, uprostřed ničeho, zabočíte z asfaltové cesty dle popisu doleva u staré ledničky, a jedete skoro 4O km po prašné klikatící se cestě do nikam? Najdete Red Rocks- Červená skaliska, moře, písek. A Dougha. Legendární postavičku, o kterém nám vyprávěl jeden rybář ve Streaky Bay. Dough, bývalý lovec z oblasti severně od Melbourne přišel na tohle místo před třiceti lety a už zůstal. Místo lišek střílel žraloky. Postavil si domek z věcí a materialů z okolí, či co vyvrhlo moře.Postupně ho zdokonaluje do dokonalosti samé. Do smrti má co dělat. Přivedl sem ženu a vychoval děti.

100% Bio zahrádku zdobenou velrybími kostmi a mušlemi. Patrový dům s velikým kamenným krbem a policemi s žraločími čelistmi různých velikostí a trofejemi ze střeleckých soutěží. Krásný dlážděný dvůr s grilem a artefakty z pláže, včetně malé ponorky. A verandu v prvním patře s klubovnou, báječným výhledem a kulečníkovým stolem.

Pozval nás na kávu, povykládal. 60 let, upravený, vtipný, inteligentní pán. Žádny asociální morous. Žije sice 80 km od nejbližší benzinky s troškou civilizace, ale skoro 600 km od nejbližšího města. Ale proč až tady? Dobře, chci mít klid, schovám se 20 km od lidí. Ale 600? Bez telefonu, bez mobilního signálu… Na to musíme ještě přijít..

Esperance, město na jižním pobřeží Západní Austrálie, kříštálové moře, pláže vyhrávající opakovaně titul Australská pláž roku. Odpočinek a plánovaní dalších dobrodružství. Čas se nám začíná krátit…