Naše cesta k protinožcům..: 11. týden asi :)

Esperance..Malebné městečko na jihu Západní Austrálie. Obecně zde hodně místopisných názvů je jako otisk v písku ponechaný začátkem 19. století francouzskými objeviteli. Levý dolní cíp. V místě přechodu Indického a Jižního oceánu. Krásné pláže, příjemné klima. Uměli si vybrat.

Pro nás první kontakt s civilizací po přejezdu Nullarbor plain. Ano, mají tady McDonald. A signál na mobil. Rádio naladíte dokonce i na krátkých vlnách. A méně žraloků. Jemný, zářivě bílý křemičitý písek nejenže skřípe při došlapu pod nohama, ale vytváří až kýčovitý kontrast se sytou modří oceánu. My se ubytovali v malém domečku v kempu, vyprali, vyspali se konečně v posteli. A Maty si připomněl takové vymoženosti jako televize, závěsy, matrace, lednička a dveře.

A světe div se, začali jsme i trošku pracovat. Tedy spíše úřadovat. Začínáme tahat za kratší konec našeho australského dobrodružství a nutné záležitosti nás konečně dostihly. Jak prodat auto? Jak s vízem, které vyprší koncem dubna? Kdy zpět domů?

Jeden den téměř nonstop na internetu, Maty cestoval s jedním a pak s druhým na hřiště a zpět. Večer jsme toho měli všichni dost. Ale můžeme pokračovat. Rémy umytý, vyluxovaný, nafocený a inzerovaný. Naše multiple entry viza si prodloužíme letenkou na Bali a ještě ušetříme. Trošku. A domů koncem května.

Posun hodinek na australský čas nás vyhání dříve z lůžka. A dříve do něho zahání. Nyní už po šesté se světlem na nohou a o půl sedmé večer je tma jak v pytli. A Maty o půl osmé v pytli spacím.

A pak nám začalo pršet. A foukat a ochladilo se. Australský podzim začal.

10.4 opouštíme Esperance a pokračujeme dále k západu. Déšť, zima a neprůjezdné bahnité cesty nás odhání od moře do vnitrozemí- do Stirling Ranges. Pás pohoří 65 x 10 km s nejvyšší horou jižní Západní Austrálie, Bluff Knoll 1095 m.n.m. Kopce jsme neviděli několik týdnů, takže změna přijata s nadšením. I Maty šlapal jak Walter Bonatti. Pranic mu nevadila mlha a déšť. Vykládal chytrosti, skákal z kamene na kámen. Ze strouhy do strouhy. Na parkovišti po návratu jsme míjeli skupinku turistů , která vzdala výstup v polovině. Maty byl za hrdinu a po zásluze obdivován:“ Very good young fellow!!“..

12.4 Albany. Se svými 25 tisíci obyvateli je pro nás, po takové době ve volném, neobydleném prostoru , opravdové velkoměsto. Strategická poloha v dolním levém rožku Austrálie z něho dělá veledůležitý přístav. První vojenský konvoj do mezinárodního konfliktu byl právě z Albany vypraven 25. dubna 1915 a stal se dnem australské armády- tzv. ANZAC day. 100 let. Veliká sláva se chystá. O fous nám ta sláva utekla.

Ale neuteklo nám World Whale Museum. V místě nejdéle fungujících velrybích jatek v Austrálii, kus za městem. Velryby tam zpracovávali až do roku 1978. Původně jsme si jen chtěli zpestřit deštivý den, akce bez velkých očekávání. Po třech hodinách jsme ale vykráčeli s otevřenou pusou všichni tři. Velrybářskou loď jsme si prošli, celý proces zpracování velryb nám byl vysvětlen. Kostry jsme viděli, 3D film o velrybách též. A 2D dokument velrybího krváku, aneb jak sekat a řezat. Tak třeba: Blue Whale, největší velryba světa-váží až 50 tun- délky Boeingu 747. Srdce velikosti malého auta, 15 tisíc litrů krve a cévy šířky dětské prolízačky u McDonalda. Velrybářská loď ji picla do hlavy obří harpunou s výbušninou na konci. Dotáhla do zátoky k továrně, kde ji pomocí navijáku dovlekly na porcovací molo z mělké vody plné žraloků. Tým cca 15ti chlapů ji pomocí kladek a speciálních zahnutých superostrých nožů na dlouhých tyčích- takových velkých hokejek, dokázal za 2h naporcovat na kousky 3x3m a naházet do velrybího papiňáku. Ze kterého se za další 3,5h vyvařilo až 7 tun velrybího oleje- nejcennější to komodity. Vše zabarveno krví do ruda, s výhní bublajícíh kotlů a slunce, strašného zápachu. Desítky žraločích ploutví křižující záliv v pozadí. Jak od Quentina Tarantina. V dobách největšího rozkvětu v sedmdesátých letech jich zvládli zpracovat až 1000 ročně.

V Albany jsme se naposledy smočili v Oceánu Jižním a přejeli 13.4 do Margaret River, u Oceánu Indického, na západním pobřeží Austrálie. Pár set kilometrů jižně od Perthu. Oblast nejlepších australských vinic a největších australských vln. Nebo obráceně.

Prší, fouká, zeleno je.. Jako v Irsku. A k tomu od 15tého dubna začíná DRUG AWARE MARGARET RIVER PRO. S nejlepšími surfaři světa včetně velikého Kellyho Slatera na startovní listině. Bydlíme u Dennise, angličana z Londýna, instalatéra a později pokrývače střech. Spletitými cestami osudu již 30 let hospodaří v lesích za Margaret River. 30 let staví a shromažďuje věci na svém pozemku. Z přívěsu se přestěhoval do boudy, pak do větší boudy a teď do dvoupatrového domu. Ten chce začít pronajímat a konečně pořádně cestovat. Díky couchsurfingu má přátele po celém světě, tak je musí všechny navštívit. Shodneme se, že dům se mu povedl. Nikde nepřebývá, vkusný v detailech. My obýváme nedostavěné přízemí. Sucho, matrace, stůl, koupelna, záchod.

Zbývá nám přejezd asi 350ti km do Perthu. 18.5 přelet na Bali na 7 dní a pak poslední 3 týdny cestování.